Ahoj, jmenuji se dýně a každý rok na podzim dělám lidem radost. Nebo alespoň se o to snažím. Jsem dýně obecná, někdy mi také říkají tykev. Lidi ze mě dělají polévku, někdo si mě vydlabává, a když umístí do mé pusy svíčku, tak se na všechny usmívám svým zapáleným úsměvem. Teď jsem ale trochu smutná.
Rozhodla jsem se, že budu zdobit vchod do školy ve Vyskytné. Pěkně jsem si sedla vedle hlavních dveří a zdravila všechny, kteří vešli dovnitř. Nebyla jsem obyčejná tykev. Byla jsem dýně okrasná, zvláštní v tom, že dovede svítit nejen letos, ale také za rok. Ráda jsem světýlkem pokukovala po všech žácích, kteří na zádech nosili těžké aktovky. Světýlkem jsem zdravila učitele i rodiče.
Jenže pak se stalo něco, co mě hodně zabolelo. Někdo mě zvedl z mého oblíbeného místa od dveří školy a odnesl kamsi pryč. Moc mě mrzí, že nemůžu svítit. Ráda bych dělala radost školákům i za rok. Jestli mě na mé oblíbené místo vrátíš Ty, který sis mě půjčil, budu Ti moc vděčná.